Pamatuju si ten pocit, když jsem si poprvé pořídil ISIC. Bylo mi devatenáct, přišel jsem si hrozně dospěle, ale hlavně jsem zjistil, že za stejnou cenu jako káva pro dospěláky mám o pět korun levnější cappuccino ve studentské kavárně. Zpětně se tomu směju, protože ISIC není jen o slevě na jedno espresso. Je to klíč, který odemyká nečekané dveře, pokud víte, kam s ním. A když už máte ten průkaz v peněžence, bylo by skoro trestné ho nevyužít naplno.

Jasně, že každý zná klasiku – slevy na vlaky, autobusy nebo do kina. Ale pojďme se podívat na to, co vám nikdo na začátku školního roku neřekne. Já jsem za ty roky na vysoké nasbíral pár fíglů, o které se s vámi chci podělit. Nechci vám tu psát suchý seznam, to najdete na webu. Chci vám ukázat, kde se ty slevy reálně vyplatí, a hlavně jak je kombinovat.

ISIC není jen „studentská“ – je to mezinárodní platební karta (skoro)

První věc, kterou jsem dlouho nechápal, je, že ISIC funguje i mimo Českou republiku. Když jsem jel na Erasmus do Španělska, bral jsem ho jen jako pojistku, kdyby náhodou. Dopadlo to tak, že jsem ušetřil stovky eur. Nejdřív mě zarazilo, že v muzeu v Madridu nechtějí vidět moji českou studentskou kartu z fakulty, ale ISIC vzali bez mrknutí. To je obrovská výhoda – je to celosvětově uznávaný standard. Takže pokud plánujete byť jen víkend ve Vídni nebo v Berlíně, strčte si ho do kapsy.

Ale pozor, není to jen o cestování. Mnoho lidí neví, že ISIC má partnerství s technologickými firmami. Koupil jsem si díky němu notebook s docela slušnou slevou, ne pět procent, ale fakt znatelných patnáct. A to už je částka, za kterou si koupíte slušný oběd na měsíc. Stejně tak fungují i slevy na software – ať už jde o Adobe, Microsoft nebo třeba Spotify. Žádný student by neměl platit plnou cenu za předplatné, to je skoro jako vyhodit peníze z okna.

Kombinujte a porovnávejte – to je polovina úspěchu

Tady přichází můj největší tip. Neberte první slevu, na kterou narazíte. Já jsem si vypracoval takový menší rituál. Než si cokoli koupím nad pět set korun, otevřu si aplikaci ISIC a podívám se na partnerské slevy. Potom rychle mrknu na studentské portály a někdy i na slevové weby. Často se stane, že se slevy dají sečíst. Třeba si koupíte oblečení v obchodě, kde mají sezónní výprodej, a k tomu ještě přiložíte ISIC a dostanete dalších deset procent dolů. Nikdo vám to neřekne u pokladny, musíte se zeptat.

A to je další věc – nestyďte se ptát. Ne všude mají samolepku ISIC na dveřích. Občas stačí říct „nemáte náhodou slevu pro studenty?“ a zjistíte, že mají, jen to nepropagují. Takhle jsem objevil slevu v malém knihkupectví, kde mi osobně vždy nabídli deset procent bez toho, abych musel ukazovat kartu. Prostě se mě zeptali. A když se zeptáte vy, často se dočkáte příjemného překvapení.

Další průkazy, které vám ušetří tisíce

ISIC je sice nejznámější, ale není jediný. Spousta studentů zapomíná, že jejich školní karta (která je často i čipová) může sloužit k dopravním slevám. Tady je to trochu specifické podle města, ale obecně platí, že pokud máte ve škole kartu s fotkou a platností na daný akademický rok, můžete ji použít u městské hromadné dopravy na zlevněné kupony. Mnohdy je to ještě levnější než předplatné pro dospělé a někdy dokonce pokryje i příměstské spoje.

Pak je tu průkaz ZTP/P, pokud máte zdravotní znevýhodnění, ale o tom se nebavíme tak často, protože není čistě studentskou záležitostí. Ale naopak ne každý student ví, že existuje i ELSA karta nebo karty pro mladé do 26 let, které nejsou vázané na studium. Tady pozor – pokud vám už táhne na sedmadvacítku a studujete dálkově, může se hodit karta mladého člověka, která funguje podobně, ale s jinými partnery.

Co se vyplatí sledovat a kde to nevychází

Pojďme si ale říct i o tom, kde jsou slevy spíš marketingový trik. Třeba některé cestovní pojištění nabízené „jen pro držitele ISIC“ je často předražen